Létání v Krkonoších - nejen nad Sněžkou
březen 2011


Počátkem března jsem se konečně dočkal. Předpověd minimálního větru, hory pokryté sněhem a relativně vysoké teploty. To vše dohromady v jeden den mě vylákalo na výlet do Krkonoš, s fotoaparátem je zkusit přelétnout prakticky celé.

Dobrou předpověď počasí jsem vyzkoumal tři dny předem, ale jak se blížil pátek - den "D", najednou moje letecké okolí, původně přeletem hor nadšené, ztratilo o Sněžku zájem. Proč? Ztrátou zájmu v závislosti na pozici rtuti v teploměru a na nadmořské výšce naštěstí tolik netrpím, takže jsem vyrazil podívat se na naše zasněžené nejvyšší hory z ptačí perspektivy sám. Proto na fotkách nehledejte barevný padáček.

Krkonoše znám velmi dobře z běžkování, pěších výletů, cyklistiky. Neměl jsem strach, že se ztratím, ikdybych musel nouzově přistát, nějakou boudu s lidmi najdu, záložní odvoz na sněžném skůtru jsem měl předdomluvený. Oblečen do tuhých mrazů, několik čokolád v pultíku s ICAO mapou. Raději být připraven, ale nebylo třeba. Vše probíhalo jako na drátku.

Tři hodiny před svítáním jsem vyrazil autem do 200 km vzdálených hor. Večer předem jsem naplánoval a rozměřil trasu letu. Trojúhelník. Cesta uběhla bez problémů, před Vrchlabím jsem našel pěknou loučku, venkovní teploty v sedm hodin ráno kolem mínus pěti. Dole už nebyl sníh, tráva byla pěkně zmrzlá, takže i s plně natankovanou krosnou a příslušenstvím byl start milosrdný. Po startu jsem zamířil na Janské Lázně, vyšplhal se nad sjezdovkami k vysílači Černá hora. Dál spojnice vedla přes Lučiny, Pec pod Sněžkou, Růžohorky.

Po hodině letu jsem stanul nad Sněžkou. Sněžka dobrý, ale pohled do Obřího dolu budí velký respekt. Předpověď vyšla výborně. Vítr minimální, sluníčko, zima přiměřená. Přiměřená mojí pozici. Několikrát jsem zakroužil, vše zdokumentoval a pokračoval po nejdelším rameni plánovaného trojůhelníku.

Luční bouda, Studniční hora, Výrovka, Klínové boudy, Pláně, dál přeskok nad Špindlem na Medvědín, další přelet hlubokého údolí na hranice s Polskem. Podél hranic na Sněžné jámy, Violík, Labskou boudu, Zláté návrší, nebudu jmenovat všechny navštívené vrcholy zajímavosti Krkonoš. U Harrachova jsem dokončil prostřední rameno trojúhelníku, započal návrat přes Rokytnici a Vítovice. Rozmrzání.

Celý let mi vyšel výborně. Více jak 3 hodiny nahoře a 120 km. Paramotor neměl s výškou a teplotou sebemenší problémy. Zimní variantu mám tedy za sebou! Letní či hlavně podzimní by mohla být hezky fotogenická. Pořád je na co se těšit při vzdušných toulkách.

Podívejte se na fotky (klikněte na náhledy).

Jirka
Walkerjet TEAM